Už od Gabrielova narození bylo jasné, že z něj bude fotbalista. V podstatě ani neměl na výběr. Jeho otec byl kdysi dlouholetým hráčem Medvědů, matka se proslavila jako ženská rozhodčí a Gabrielův děda si dokonce po změně občanství zahrál pár zápasů za san marinskou reprezentaci. Morongova rodina žila přímo na stadionu v Brlohu, neboť se Gabrielů otec po ukončení své rozsáhlé kariéry stal správcem právě tohoto stánku. To byla výhoda zejména pro mladého Gabriela, jelikož jeho cesta „z domova“ na trénink trvala víceméně deset sekund. V podstatě stačilo jen dojít na konec chodby.

Tím ale veškeré výhody končí. Díky svým vlivným rodičům si Gába u trenérů mládeže vysloužil značnou protekci. Byl nasazován do všech zápasů od začátku a nikdy nebyl střídán, i přesto, že třeba momentálně nehrál dobře. To se samozřejmě nelíbilo jeho spoluhráčům, kteří se cítili právem dotčeni, a také to nechali Gabrielovi pořádně sežrat. Kromě slovních narážek, které byly mimochodem na denním pořádku, mu někdo z „kamarádů“ schoval trenky, zatímco byl ve sprše. V té lepší variantě je Gabriel našel v odpadkovém koši v rohu šatny, v té horší mu je spoluhráči vyhodili z okna. Asi si dovedete představit, jaká to asi musí být slast, uprostřed zimní přípravy běhat ve sněhu s holou prdelkou venku a hledat své vlastní trenýrky.

Nicméně Gába byl vůči nenávisti ostatních odolný a nic si z toho nedělal. Postupem času, když trávil pět hodin denně v posilovně, se z něj stala taková korba, že si k němu závistivci už radši nic nedovolili. A když ano, dopadlo to pokaždé příjezdem rychlé záchranné služby, jež zraněného odvezla. A to si pište, že Gába tím zraněným nebyl. Spolu s přibývajícími svaly dokázal své proporce zužitkovat nejen v šatně, ale i v reálném fotbale. Málokterý útočník soupeřova družstva odcházel ze zápasu bez viditelných šrámů a monokladů v obličeji, či s přeraženými žebry.

„Takový hráč v naší repre nesmí chybět,“ pomyslel si trenér národního týmu při sestavování soupisky na World Cup 2006 a už českému Arnoldovi posílal pozvánku. Po skončení šampionátu se Gabriel stal i dokonce kapitánem gambrinusligového týmu Medvědů a paradoxně k němu všichni spoluhráči vzhlíželi.

Když ve svých 34 letech ukončoval bohatou kariéru, nabídl mu thorgrin post asistenta manažera. Gabriel ji pochopitelně přijal. Tuto funkci zastával až do konce roku 2009, kdy se thorgrin na Medvědy vykašlal a ti zůstali neaktivní. Nyní je sice Morong bez zaměstnání, ale nevadí mu to, neboť mu nabyté finance vydrží do té doby, dokud jeho otec nezemře a on nezdědí funkci správce medvědského Brlohu.

Díky johnieemu, který kdysi v roce 2007 trenérem národního týmu, se můžeme podívat, jak Gabriel v této době vypadal:

Prozatím jsme tu měli jen samé borce, kteří svou kariéru odkopali víceméně v jednom jediném týmu. Je to celkem logické, neboť by manažer každého týmu musel mít velmi dobrý důvod k tomu, aby prodával jednoho z nejlepších hráčů svého týmu. Nyní tu ale máme výjimku.

Werner Kristek začínal s fotbalem v jednom malém vesnickém týmu, který tvořili výhradně mladíci, kteří právě tou dobou ve zdejší vesnici absolvovali povinný dvouletý vojenský výcvik. V té době nebyla existence takovéhoto týmu v podstatě žádné unikum. Konkrétně tento tým se jmenoval FK Pancir (čti Pancíř) a hrával druhou divizi. V praxi to fungovalo tak, že místo ranních rozcviček si šli všichni společně čutnout do balonu a každou středu a neděli dostali opušťáky, aby mohli odehrát ligový zápas. Pancířovci ovšem dopláceli na nízký věkový průměr hráčů a tím pádem i na nedostatek tolik potřebných zkušeností k tomu, aby mohli zaznamenat nějaký výraznější úspěch. I přesto ale Werner v porovnání se svými spoluhráči vynikal a už v tu dobu bylo jasné, že jeho kariéra neskončí jen u vojenského fotbálku.

Spolu se zrušením povinného vojenského výcviku zanikl i tým FK Pancíř, neboť se už lidé dobrovolně na vojnu do této malebné vesničky překvapivě nehrnuli. Tím se stal Werner volným hráčem a mohl přestoupit, prakticky kam se mu zachtělo. Nabídky se jen hrnuli. Dokonce mělo o Wernera zájem i slavné commotio cerebri, ale přestup nakonec ztroskotal na výběru čísla na dresu. Werner požadoval za každou cenu jedenáctku, ale ta byla k jeho smůle zrovna obsazena jiným hráčem. Nakonec tedy Kristek přijal nabídku ze zahraničí. Jednalo se o prvodivizní švýcarský celek s názvem Aurigeno.

No, a jelikož chtěl mít azatoth za každou cenu ve svém týmu hráče, který hraje v zahraničí (už jenom kvůli špehování cizích národních týmů), tak nemohl Wernera, ač mladého, ve svém výběru vynechat. Sice moc zápasů na šampionátu neodehrál, neboť jej trenér pasoval do role vodonoše, ale i tak se Werner může chlubit tím, že na svém dresu nosil modro-červeno-bílou vlaječku.

Po skončení mistrovství však Wernerova kariéra neupadala, jako tomu bylo u většiny ostatních hráčů, spíš naopak. Jeho výkony měly vzestupnou tendenci a s přibývajícími zkušenostmi byl svému týmu čím dál více platný.

Kariéru zakončil v pětatřiceti letech a celé Švýcarsko mu vzdalo hold. Nyní si přivydělává u jedné nejmenované (firma si nezaplatila za reklamu) švýcarské firmy na výrobu hodinek a svůj job si nemůže vynachválit.

V dnešním vydání máme přichystaný rozhovor s nepříliš známou osobností českého MZ, přesto však 1. divizi dlouhodobě hrajícího manažera pavels_7, mého bývalého spolužáka, koučujícího tým FC Slovan Liberec hrající českou divizi 1.3.



Zdravím Tě u rozhovoru, na MZ nejsi moc známým manažerem a přes to hraješ dlouhodobě první divizi. Nerad komunikuješ s ostatními manažery?
Co na to říct :-D To ne že bych s nimi nerad komunikoval, asi nemám potřebu s nimi komunikovat :-D

Tak hlavně, že mě pořád otravuješ :-D Letos si měl vysoká očekávání, ale slyšel jsem, že po některých ztrátách jsi málem rozmlátil počítač. Jaké máš nyní plány pro letošní sezonu?
:-D ..jen sem zbil Ernesta ( utlačovaný hráč v kabině severočeského týmu, pozn. autora ) :-D Jako každou sezonu v první divizi bych chtěl skončit do třetího místa a pokusit se o ligu, ale momentálně se tým nachází spíš na sestupových než postupových příčkách, takže asi budu rád, když se zas umístím někde v klidném středu tabulky…

Nedávno jsi prodal švédskou ikonu týmu Norberga s hodnotou okolo milionu. Proč tomu tak?
Podařilo se mi vychovat pár mladíků, takže sem měl zbytečně moc hráčů, tak sem musel udělat pár prodejů a na Norberga padla volba proto, že už byl starej a myslím, že za něj sou náhrady v podobě těch mladých hráčů…

Koho řadíš mezi opory současného kádru?
Po odchodu Norberga se nedá říct, že by tam byl někdo výjimečný… Ale tak mezi lepší patří určitě reprezentant Ernest, záložníci Kolouch, který by měl být v repre :-D, Španěl Teresa a oba útočníci nehrají špatně…

Jak vidíš čelo tabulky v tvojí divizi?
Myslím, že tam až do konce sezony budou týmy, co tam sou teď… Na prvním místě bude buď Bohumín nebo Bartíci, trochu překvapením je pro mě tým Horní Lhoty, který se může s Linharticemi poprat o třetí místo…

Jakou preferuješ strategii týmu? Nákupy nebo vlastní výchova?
No asi spíš výchova, na nějaké větší nákupy nemam prachy :-D Ale to je jedno, když bude na trhu dobrej hráč, který se mi bude hodit a budu na něj mít peníze tak ho koupím, ale vždycky jsem radši, když se mi povede kvalitní hráč vytrénovat…

Takže si chtěl čtenářům vlastně říci, že hráče jenom kupuješ :-D Co považuješ za největší úspěch v kariéře?
No dobrý :-D hmm úspěchy :-) mam jedinou trofej..za vítězství ve čtvrtý divizi asi před čtyřmi roky :-D..pak byl pro mě úspěch hrát nejvyšší soutěž, což je cíl asi každého manažera..no a vždycky mě potěším když se nějaký můj hráč podívá do repre..což se vlastně stalo jen jednou a ani tam nehraje:-D Takže na nějaký velký úspěch pravděpodobně ještě čekám :-)

Jo a abych nezapomněl, na dvojnásobné vítězství v klan lize na kterém sem se lvím způsobem podílel :-D ( s nejhorší statistikou z celého týmu, pozn. autora :-D )

Mohl bys nám ukázat ve skilleru svého nejlepšího hráče?
tak dvě ikony týmu Kolouch, Ernest.